S novým kouskem do šatníku si často nepořizujeme jen střih, materiál a barvu, ale i nežádoucí látky, který do něj nacpali během výroby. A ty mají dost nepříjemný vedlejší účinky na životní prostředí, na zdraví lidí, kteří to šili, na naši kůži. Pojď se s náma mrknout na konkrétní chemikálie, který nosíme na těle, a získat tak ještě větší motivaci k nákupu věcí u férových a udržitelných značek.

Co se používá při výrobě látek a co to může natropit?

1. Barviva a chemikálie na barvení látek

Textilní průmysl může za zhruba 20 % celosvětovýho znečištění vody. Čím? Chemikáliema používanýma k barvení a úpravě tkanin. Některý z nich obsahujou těžký kovy a toxický látky (rtuť, kadmium), který se bezstarostně vypouští do řek a moří. Tam pak narušujou ekosystémy a končí v potravním řetězci.

2. PFAS – „věčné chemikálie“, který s tebou budou napořád

PFAS (perfluorovaný a polyfluorovaný látky) jsou chemikálie, co odpuzujou vodu, mastnotu a špínu. Super, že? Jenže… Tyhle látky jsou extrémně odolný vůči rozkladu. Šíří se vzduchem, vodou, a klidně se dostanou až do Arktidy.

Problém? Váží se na bílkoviny v těle – v játrech, krvi i ledvinách. A co dělaj? Zvyšujou riziko rakoviny, štítných problémů, obezity a neplodnosti. A naše někdejší nadšení z nepromokavých goretexek je v háji…

3. VOC – těkavý organický sloučeniny v polyesteru

Polyester je všude – levnej, nenáročnej, „nekrčí se“. Jenže jeho výroba je energeticky hodně náročná a vypouští do vzduchu velké množství skleníkových plynů. Navíc uvolňuje chemikálie, které přispívají ke znečištění ovzduší a můžou způsobovat dýchací potíže, bolesti hlavy nebo podráždění očí. No, a jako bonus při praní polyester uvolňuje mikroplasty, který se dostávaj do oceánů, ryb a… no, nakonec i zpátky k nám na talíř.

4. Těžký kovy a toxický látky v hotovým oblečení

Laciný oblečení z fast fashion obchodů často obsahuje těžký kovy (olovo, rtuť, kadmium), formaldehyd a další toxický látky. Proč? Aby se oblečení nekrčilo, bylo voděodolný nebo mělo „dokonalou“ barvu.

Výsledek?

• Kožní reakce – ekzémy, vyrážky, svědění.
• Hormonální poruchy – některý látky můžou narušit endokrinní systém.
• Rakovina – testy prokázaly přítomnost karcinogenů v koncentracích překračujících limity EU.

A co je na tom nejhorší? Spotřebitel se o tom nedozví, dokud si to oblečení nekoupí a nenosí.

5. Ftaláty a olovo v dětským oblečení

Shein, Temu a další ultra levný fast fashion obchody už několikrát prošly testy, kde se ukázalo, že jejich dětský oblečení obsahuje extrémně vysoký hladiny ftalátů a olova.

• Ftaláty můžou narušovat hormonální rovnováhu a způsobovat neplodnost.
• Olovo je neurotoxin, kterej se ukládá v těle a ovlivňuje mozek a nervovou soustavu.

Nejde jen o nás, ale i o lidi, co to vyrábí

Chemikálie používaný v textilním průmyslu mají katastrofální dopad i na pracovníky v továrnách.

• Dlouhá pracovní doba, minimální mzdy, žádná ochrana.
• Denní kontakt s toxickýma látkama, bez jakýkoliv regulace.
• Zvýšený riziko rakoviny, dýchacích potíží a jiných chronických nemocí.

Fast fashion není vlastně vůbec levná sranda, někdo tu cenu vždycky zaplatí. A bohužel, většinou to jsou právě tihle lidé a naše planeta.

Co s tím? Máme na výběr?

Jo, máme. Nemusíme podporovat tuhle mašinu na levný, chemicky napuštěný trendy.

• Můžeme kupovat u udržitelných značek.
• Můžeme investovat do kvalitního oblečení, který vydrží.
• Můžeme se ptát, odkud pochází materiály, kdo to vyrobil a za jakých podmínek.

V ENSŌ ti o původu a složení našeho oblečení řekneme všechno. Za nic se nestydíme a podporujeme práci lidí, který sami známe.

Když se řekne „tradiční český materiál“, co tě napadne? Možná vlněný svetr, možná kožený opasek, ale len? Ten už dneska vnímáme spíš jako něco exkluzivního. Přitom naši praprababičky by se nám smály – pro ně byl len úplně normální součást šatníku. Takže jak to, že jsme ho nahradili bavlnou a polyesterem? A hlavně: jak se ztracený len vrací zpátky do našich skříní? Pojďme to rozmotat.

Zlatý lněný časy: Když se z Čech vyvážel do světa.

Len měl u nás pevný místo už od 18. století. V roce 1770 dokonce Marie Terezie vydala Patent o pěstování lnu a předení příze, což odstartovalo pořádný lnářský boom. Představ si to – ve 20. letech 20. století se u nás len pěstoval na skoro 25 000 hektarech a výroba lněnýho vlákna šplhala ke 13 000 tunám ročně. To už je slušný číslo, co?

A kde se ten len pěstoval? Hlavně v podhorských a bramborářských oblastech – tam, kde nic jinýho moc nerostlo. Na Moravě, ve Slezsku, na Vysočině, ale i v severních a středních částech Slovenska. Byla to super volba – len nepotřebuje chemii, nezatěžuje půdu a snese i drsnější podmínky. Prostě ideální plodina pro naše kraje.

Jak komunisti dali lnu vale a proč jsme ho vyměnili za bavlnu

Po druhý světový válce to s lnem ještě vypadalo dobře – v 80. letech se pěstoval na ploše až 25 000 hektarů. Jenže pak se to celý začalo sypat. Jak tomu bylo krok po kroku?

Komunismus a jeho ekonomická kouzla
Lněný látky byly často levnější než bavlněný, protože dostávaly státní dotace. Jenže místo aby to vedlo k jejich popularitě, lidi si na len zvykli jako na „levnej“ materiál. A když přišel kapitalismus, už o něj nikdo nestál.

Příchod bavlny a syntetiky
Bavlna byla levnější na výrobu a dovoz ze zahraničí způsobil, že len začal být „zbytečně drahej“. A syntetika? Ta se tvářila jako moderní zázrak – levná, nemačkavá, „bezúdržbová“.

Pád domácí textilky
Poslední velký zpracovatel lnu, Čemolen, zavřel v roce 2010. Od té doby je pěstování lnu u nás skoro na nule.

Jak se globalizace postarala o poslední ránu

Takže len dostal naloženo zleva zprava – komunismus ho shodil do kategorie levnejch hadrů, kapitalismus ho pak vystrnadil úplně. A do toho přišla globalizace.

Otevření trhů = levnější konkurence.
Proč pěstovat len u nás, když ho můžeme dovézt levněji z Číny nebo Indie?

Trendy nás svedly na jinou cestu.
Len byl fajn, ale když v 90kách frčely džíny a polyesterový trička, už na něj nikdo nemyslel.

Tlak na cenu.
Fast fashion řetězce chtějí levný, rychlý a snadno vyrobitelný materiály. A len? Ten je sice super, ale potřebuje svůj čas a péči.

Důsledek toho všeho? Len se z módního průmyslu skoro vytratil.

Co se změnilo? Len se vrací na scénu!

Ale neboj,  tohle vyprávění nekončí smutně a len se pomalu vrací. A víš proč?

• Udržitelnost začala lidi zajímat. Konečně si uvědomujeme, že syntetika škodí planetě. A len? Ten je ekologickej, vydrží roky a ještě k tomu dobře vypadá.
• Móda se cyklicky vrací. Boho styl, přírodní materiály, minimalismus – to všechno lnu hraje do karet.
• Lidi chtějí kvalitu. Udržitelnost neznamená jen recyklaci, ale i investici do oblečení, který něco vydrží. A len? Ten vydrží generace.

Jak můžeš pomoct návratu lnu do Čech?

No jasně, že si nemůžeš jít zasadit len na balkon (i když kdo ví, třeba by to šlo?). Ale co můžeš udělat, aby se u nás zase rozjel lnářský průmysl?

• Podporuj český a slovenský výrobce. Když už kupuješ len, sáhni po tom, kterej se vyrábí u nás nebo v Evropě.
• Dej přednost kvalitě před kvantitou. Jasně, lněná košile je dražší než polyesterový tričko z fast fashion obchodu. Ale vydrží ti roky!
• Mluv o tom. Čím víc lidí si uvědomí, jak skvělej materiál len je, tím větší šance, že se u nás jeho pěstování zase rozjede.

A víš co? V ENSŌ na tom makáme. Už teď děláme kroky k tomu, aby sis za pár let mohl koupit košili, která bude vypěstovaná u nás v Česku.