Když se řekne “tradiční český materiál”, co tě napadne? Možná vlněný svetr, možná kožený opasek, ale len? Ten už dneska vnímáme spíš jako něco exkluzivního. Přitom naši praprababičky by se nám smály – pro ně byl len úplně normální součást šatníku. Takže jak to, že jsme ho nahradili bavlnou a polyesterem? A hlavně: jak se ztracený len vrací zpátky do našich skříní? Pojďme to rozmotat.
Zlatý lněný časy: Když se z Čech vyvážel do světa.
Len měl u nás pevný místo už od 18. století. V roce 1770 dokonce Marie Terezie vydala Patent o pěstování lnu a předení příze, což odstartovalo pořádný lnářský boom. Představ si to – ve 20. letech 20. století se u nás len pěstoval na skoro 25 000 hektarech a výroba lněnýho vlákna šplhala ke 13 000 tunám ročně. To už je slušný číslo, co?
A kde se ten len pěstoval? Hlavně v podhorských a bramborářských oblastech – tam, kde nic jinýho moc nerostlo. Na Moravě, ve Slezsku, na Vysočině, ale i v severních a středních částech Slovenska. Byla to super volba – len nepotřebuje chemii, nezatěžuje půdu a snese i drsnější podmínky. Prostě ideální plodina pro naše kraje.
Jak komunisti dali lnu vale a proč jsme ho vyměnili za bavlnu
Po druhý světový válce to s lnem ještě vypadalo dobře – v 80. letech se pěstoval na ploše až 25 000 hektarů. Jenže pak se to celý začalo sypat. Jak tomu bylo krok po kroku?
Komunismus a jeho ekonomická kouzla
Lněný látky byly často levnější než bavlněný, protože dostávaly státní dotace. Jenže místo aby to vedlo k jejich popularitě, lidi si na len zvykli jako na “levnej” materiál. A když přišel kapitalismus, už o něj nikdo nestál.
Příchod bavlny a syntetiky
Bavlna byla levnější na výrobu a dovoz ze zahraničí způsobil, že len začal být “zbytečně drahej”. A syntetika? Ta se tvářila jako moderní zázrak – levná, nemačkavá, “bezúdržbová”.
Pád domácí textilky
Poslední velký zpracovatel lnu, Čemolen, zavřel v roce 2010. Od té doby je pěstování lnu u nás skoro na nule.
Jak se globalizace postarala o poslední ránu
Takže len dostal naloženo zleva zprava – komunismus ho shodil do kategorie levnejch hadrů, kapitalismus ho pak vystrnadil úplně. A do toho přišla globalizace.
Otevření trhů = levnější konkurence.
Proč pěstovat len u nás, když ho můžeme dovézt levněji z Číny nebo Indie?
Trendy nás svedly na jinou cestu.
Len byl fajn, ale když v 90kách frčely džíny a polyesterový trička, už na něj nikdo nemyslel.
Tlak na cenu.
Fast fashion řetězce chtějí levný, rychlý a snadno vyrobitelný materiály. A len? Ten je sice super, ale potřebuje svůj čas a péči.
Důsledek toho všeho? Len se z módního průmyslu skoro vytratil.
Co se změnilo? Len se vrací na scénu!
Ale neboj, tohle vyprávění nekončí smutně a len se pomalu vrací. A víš proč?
- Udržitelnost začala lidi zajímat. Konečně si uvědomujeme, že syntetika škodí planetě. A len? Ten je ekologickej, vydrží roky a ještě k tomu dobře vypadá.
- Móda se cyklicky vrací. Boho styl, přírodní materiály, minimalismus – to všechno lnu hraje do karet.
- Lidi chtějí kvalitu. Udržitelnost neznamená jen recyklaci, ale i investici do oblečení, který něco vydrží. A len? Ten vydrží generace.
Jak můžeš pomoct návratu lnu do Čech?
No jasně, že si nemůžeš jít zasadit len na balkon (i když kdo ví, třeba by to šlo?). Ale co můžeš udělat, aby se u nás zase rozjel lnářský průmysl?
- Podporuj český a slovenský výrobce. Když už kupuješ len, sáhni po tom, kterej se vyrábí u nás nebo v Evropě.
- Dej přednost kvalitě před kvantitou. Jasně, lněná košile je dražší než polyesterový tričko z fast fashion obchodu. Ale vydrží ti roky!
- Mluv o tom. Čím víc lidí si uvědomí, jak skvělej materiál len je, tím větší šance, že se u nás jeho pěstování zase rozjede.
A víš co? V ENSŌ na tom makáme. Už teď děláme kroky k tomu, aby sis za pár let mohl koupit košili, která bude vypěstovaná u nás v Česku.
